Pověsti Lužických hor
Skála smrti
Skála smrti leží asi 1 km od obce Kunratice u Cvikova. Na pískovcové skále je vytesán reliéf, znázorňující rytíře a dívku, padající ze skály. K tomuto se váže pověst o dívce, pronásledované zlým rytířem, která v zoufalství raději zvolila smrt skokem z vysoké skály. Dívka se ale podle pověsti zachránila, neboť dopadla do bahniska, zatímco rytíř i s koněm díky tíze své zbroje v bažině zahynul.
Křížová věž
Křížová věž je štíhlá pískovcová skála, vyčnívající ze zalesněného výběžku u obce Naděje. Koncem 19. století odtud svítila lidem do údolí lucerna, kterou sem každý den za soumraku vynášel tkadlec Josef Weiss, bydlící v domě pod skálou. Světlo zde rozsvěcoval více než třicet let a přestože je vrchol nesnadno přístupný, i v zimě se mu je vždy podařilo bezpečně vynést nahoru. Po jeho smrti se této tradice již nikdo natrvalo neujal. Skalisko je opředeno pověstmi o zbloudilých poutnících a nešťastných milencích.
Tanec mečů na Tolštejně
Tolštejn byl ve středověku obávaným sídlem loupeživých rytířů, kteří napadali pokojně měšťany a rolníky, olupovali je a propouštěli teprve po zaplacení vysokého výkupného. Kobky hradu byly plny zajatců a sklepy uloupených pokladů. Nejobávabějším majitelem hradu byl Kurt z Tolštejna. Jeho troufalost šla tak daleko, že hanlivým dopisem pozval Žitavskou městskou radu na svatbu své dcery s loupeživým rytířem z Rathen. Žitavští slíbili účast a zpestření veselí nejen mečů, ale domluvili se s okolními městy, že při té příležitosti hrad lstí dobudou.
Svatba se konala o masopustním úterý. Žitavští šermíři a tanečníci došli v průvodu až na hradní nádvoří. Tam za zpěvu a poskoků napodobili veškeré způsoby šermu. Pak šermmistr uchopil trubku a zatroubil na znamení k útoku. Strhla se velká bitva. Odpor hradu byl však marný, protože v podhradí se ukrývalo celé vojsko Lužičanů. Kdo se nechtěl poddat, byl ubit. Rytíř Kurt, jeho dcera a zeť byli zajati a odvedeni do Žitavy. Tam byl Kurt popraven, jeho dcera s manželem za vysoké výkupné propuštěni a hrad zapálen.
